Náš život je plný programů, víme o tom?
V dnešní době převládá názor, že žijeme svobodně, máme spoustu možností, které jsme dříve neměli, je to znát zvlášť když zavzpomínáme na časy před sametovou revolucí….Dnes můžeme cestovat prakticky bez omezení, můžeme se svobodně vyjadřovat, můžeme ale nemusíme pracovat….. a tak by se dalo pokračovat téměř donekonečna….Je to ale opravdu tak? Dokud nás nepotká nějaký problém, který se nás bytostně dotýká, mnozí o tom vlastně ani nepřemýšlíme.
Ve skutečnosti žijeme programy, které nám do našich hlav implantují média a obchodní řetězce prostřednictvím reklamy, farmaceutické firmy, politické strany, církve,banky….Je pro ně velice snadné ovlivnit masy lidí, kteří byli dlouho zvyklí, že „to co je v novinách nebo co říkají v televizi je pravda“. A o to tady právě jde. Už jsme mnozí zapomněli používat vlastní hlavu, nezamyslíme se nad tím, že když nám někdo zavolá, že jsme vyhráli a máme si přijít vyzvednout výhru ,patrně to bude mít za cíl něco nekalého, slušně řečeno….Nic jsme nezaplatili, nic jsme nevsadili, z čeho tedy ta výhra bude zaplacena? Podivné,že? Stejně tak když se zamyslíme nad všemi akcemi prezentovanými jako akce konané ve prospěch lidí, převážně seniorů, pochopíme v čí prospěch se to všechno děje…
Jsme jednoduše nepoučitelní a je pro nás snadnější a příjemnější podlehnout oné příjemné iluzi, že někdo má zájem na našem dobrém zdraví a obecném blahu…Opak je samozřejmě pravdou, vždyť kdybychom byli všichni zdraví, z čeho by žilo naše v byznys proměněné zdravotnictví? Kdyby se lidem neprezentovaly další a další nové nemoci (a na ně hned zázračně účinné vakcíny či léky), přestalo by se točit to kolo tolik výnosného obchodu s obyčejným lidským strachem…a nepochopením…
Přestaňme tedy být těmi, kteří se bojí a nechtějí přebrat odpovědnost za sebe, svůj život, své štěstí a zdraví. 40 let komunismu nás to odnaučilo a nyní je na čase začít přemýšlet, svoji cestu si určovat a řídit vlastním myšlením, nebát se a nenechat se ovlivňovat. Pochopme, že své zdraví ovlivníme nejvíc tím co jíme, pijeme, dýcháme a jak myslíme. Ne tím jestli pravidelně kupujeme ten a ten jogurt, ten a ten prací prášek atd. Všímejme si dění kolem sebe a přemýšlejme proč se některé věci dějí…Ano, ono je opravdu pohodlnější říct si já chudák jsem nemocný a ještě musím platit za léky než si přiznat, že jsme většinou nemocní proto, že jsme něco nepochopili, byť by to bylo třeba jen to, že levné uzeniny, potraviny „sugar free“ a margaríny nejsou pro naše zdravá žádná výhra, i když je na ně neustále reklama a jsme neustále přesvědčováni o jejich kvalitě…To by pro nás právě mělo být jakýmsi cvrnknutím do nosu, upozorněním…
Programy a vzorce fungují i ve vztazích, když právě s přicházejícím věkem Vodnáře v této oblasti nastávají velké změny. Jen se nesmíme bát si je pustit do života.
Dříve bylo běžné, že se dva lidé po určité době kdy spolu „chodili“ vzali. Dnes už obecně žijí lidé víc vztahů volnějších, bez svatby, s pochopením toho, že spolu mohou žít a být šťastní bez požehnání úřadů…Také v poslední době mnoho lidí žije „single“, nechtějí se už řídit zažitými vzory a programy, ale žít svobodně, bez omezování. Tomu nahrává i dnešní doba prudkého rozvoje komunikačních možností..
Mohli bychom pokračovat dál a dál a probrat takhle všechny oblasti života téhle společnosti. Nejdůležitější ale je pochopit,že žijeme každý z nás svůj život, za který jsme zodpovědní zase jen my sami a nikdo jiný, my jsme tím, kdo může ovlivnit jaký život prožijeme…Nepotřebujeme se nechat programovat kýmkoli a čímkoli-chceme-li žít svobodný naplněný život.
Přeji Vám na cestě pochopení a seberealizace hodně štěstí.
Věk vodnáře – změny ve vztazích
S příchodem věku Vodnáře, který duchovně naladění lidé vnímají jako ohromný posun ve svých životech dochází k mnoha změnám jednak v celé společnosti a jednak uvnitř nás samotných. Mění se všechno kolem nás, mnoho lidí dříve zaměřených materiálně se začíná zajímat o duchovno, mladá generace indigových dětí souzní už oproti nám více přírodou a naší modrou planetou, zkrátka změny jsou patrné na každém kroku…Bohužel ne vždy takové jaké bychom si přáli, ale cesta k pozitivním změnám není vždy přímočará…
Velké změny nastávají také v partnerských vztazích, které se stávají svobodnějšími a do budoucna už nebudou navazovány pouze z osobních potřeb, ale s vědomím společného duchovního pokroku. Láska,která nebude podmíněna vlastnictvím nebo požadavky (jako např.majetnická láska, láska „jestliže“, láska „protože“), bude volně proudit. Máme možnost zbořit staré vzorce ve vztazích mezi jednotlivci i v globálním měřítku a záleží jen na nás jak se s touto výzvou vypořádáme.
V každém vztahu by měla fungovat komunikace, které by se měl dopřát čas na promýšlení, mělo by se hovořit o aktuálních pocitech, vzájemně se neodsuzovat, dopřát si čas na diskusi.
Nutná je upřímnost, vyslovení skutečných potřeb, otevřená komunikace o problémech, která eliminuje hromadění negativních emocí. Ty se totiž mohou v nevědomé formě projevit např. jako nemoc.
Vzájemné vyjádření náklonnosti a něhy je důležité pro pochopení, že jsme tu jeden pro druhého, jsme pak i ochotnější odpouštět a uvědomíme si, že sami nejsme bez viny.
Je třeba si položit otázku nemáme-li v sobě strach a nepokoušíme-li se ovládat partnera, neměli bychom zaměňovat závislost s láskyplným dáváním. Láska nezná bolest, bolavé je jen to, co je v zajetí určitých požadavků a potřeb. V případě bolesti je vždy potřeba ujasnit si odkud pramení, co je jejím zdrojem.
Pokud zaujímáme obranné pozice, je to projev ega, které usiluje o obhajobu svých cílů. Nezpracované neprojevené potřeby vedou k odsuzování, niterné zášti, ztrátě radosti a je třeba je ventilovat. Je třeba naslouchat druhému, přijímat kritiku a pokud to zatím nezvládáme pracovat na tom. Vztah, který není otevřen změnám je odsouzen dřív nebo později k zániku.
V životaschopném vztahu musí fungovat vzájemná úcta, něha,správný úhel pohledu – vidění pozitiv a krásy a naslouchání.
Přicházejí obrovské možnosti k prožívání nejhlubších pocitů a vnější svět je pro nás vždy zrcadlem. Pokud se nám podaří zapracovat na sobě úspěšně, nečekají nás ve vnějším světě velké konflikty. Být šťastný je naším vnitřním posláním i touhou a láska je jedinečným lékem na všechny bolesti světa.
Nadešel čas velkých změn,nebojme se jich a berme je jako šanci žít šťastný a požehnaný život.
Jak můžeme myšlením ovlivnit svůj život
Snad každý někdy slyšel, že myslet se má pozitivně, jenže….Co vlastně znamená pozitivně myslet? Definice říká, že to znamená vyjadřovat se tak, jako bychom popisovali situaci, které chceme dosáhnout.
Klíč ke všemu je v tom, že náš mozek pracuje s obrazy a informace zpracovává v takovéto formě. A zkuste namalovat „ne“. To pochopitelně nikdo neumí. Takže pokud např.něco od někoho chceme a použijeme slova jako „nedělej“,“nechoď“,“neber“ a podobně,“ne“ se prostě vypaří a zůstane jen „ber“,“dělej“-a my se divíme, proč ten někdo/často naše dítě (udělal pravý opak toho,co jsme chtěli my…).
Pozitivní myšlení ovlivňuje dění kolem nás pozitivním směrem. S dobrou náladou a optimistickým laděním dosáhneme vždycky cíle snadněji a výsledek bude uspokojivější.
Naopak negativně naladění dobrého výsledku nedosáhneme a nebudeme pravděpodobně moc spokojení.
Neustále vlastně oscilujeme mezi oběma polaritami a ten kdo má děti jistě ví, že se často dostáváme do situací, kdy chceme nebo si myslíme,že musíme právě teď řešit nějakou vzniklou situaci, která v nás vyvolala negativní emoce. V takovém okamžiku je ale nejlepší vydechnout, pokusit se zklidnit a vše řešit až potom, v klidu.
Bohužel jsme svým způsobem naprogramovaní na příkazy a sdělení v negativních verzích. Říkáme „nezapomeň“,“nevymýšlej“…a podobně. A přitom při troše úsilí se dá použít jiný výraz, který v sobě nemá zakódovanou vizi negativního výsledku.
Je pro každého z nás výzvou pokusit se nastartovat pozitivní změny ve svých životech. Zkusme sebe navzájem i své děti chválit, mluvit s nimi pozitivně a možná budeme překvapeni jaké změny nastanou.
Přeji vám hodně pozitivních změn.
Jak pracovat na sobě s využitím principu zrcadlení
Výchozím momentem k rozhodnutí o práci na sobě je pochopení, že „takhle už to dál nejde“, chci a potřebuji změnu“, abych se posunul dál nějakým žádoucím směrem.
Je tedy třeba přiznat si, že mám problém, je nutno v životě něco opustit a nastartovat něco nového.
Je třeba pojmenovat myšlenkové postoje a vlastnosti, které mě ovládají.
Rozhodnout se pro změnu i přesto, že vím, že to bude náročné, nepohodlné, možná i nebezpečné a že bude muset dojít ke změně zaběhaných stereotypů.
Vytvořit si co nejreálnější představu již provedené změny a to v přítomném čase. Představuji si změnu chování, vyjadřování a postojů jako by probíhala právě teď.
Tuto nově vytvořenou představu si vytrvale opakovat a to nejraději v meditaci, až se stane mojí novou přirozeností.
V našich životech nezávisle na našem vědomém chtění funguje princip zrcadlení. Tohle zrcadlo nám ukazuje jak pozitivní tak negativní složky naší osobnosti a našeho chování. Negativní emoce, které v nás v určitém okamžiku propuknou nás informují o tom, že člověk nebo situace, které je vyvolaly mají v sobě něco,co my v sobě potlačujeme či skrýváme. Díváme se tak vlastně na sebe do zrcadla…a mnohdy to bohužel není hezký pohled. Tu negativní emoci je nutno pojmenovat. Dalším krokem je uvědomění si, která vlastnost dotyčného ji ve mně vyvolala. Je to možná nejtěžší krok celého procesu, ale taky předpoklad k tomu, abychom dokázali brát sebe i ostatní takové jací jsme.
Nabízím Vám seznam negativních emocí, ze kterých můžete vybírat při pojmenování obrazu v onom zmiňovaném zrcadle:
Nejistota, nervozita, znechucení, dotčení, stud, podrážděnost, prázdnota, zoufalství, vzrušení, zlost, nespokojenost, odpor, žárlivost, závist, strach,
Vnitřní dítě v nás – možnosti práce na sobě
Každý z nás si i v dospělosti nese v sobě jisté „dědictví minulosti“ – nezpracované křivdy a různé nepříjemnosti, které jsme zažili v dětství. Většina z nás ani netuší jak moc nás ovládají ovlivňují naše chování, protože jsou hluboce uložené v našem podvědomí. Jejich vliv je tak významný proto, že odtud pramení naše postoje, kterými se řídíme. Určují tedy do značné míry náš směr vývoje a naši životní cestu.
Vnitřní dítě je vlastně jedna složka naší osobnosti podobně jako např.vyšší já (někdy označované jako moudré já). Není to naše dítě v tom pravém slova smyslu, ale jsme to vlastně my v dětském věku a jen naše podvědomí určuje jak sami sebe uvidíme (v jakém věku), když se budeme chtít v meditaci spojit.
S vnitřním dítětem v sobě můžeme pracovat, když jsme smutní, cítíme se sami, stýská se nám, prožíváme lítost a pocity křivdy, které nemůžeme zpracovat při plném vědomí.
Je třeba sestoupit do niterných hladin, tj.zpomalit mozkovou činnost do fáze, která nastává normálně v okamžiku usínání, tzv.hladiny alfa. Tento stav nejlépe navodíme tak, že se posadíme do otevřené polohy, kdy nekřížíme ruce ani nohy, můžeme (ale nemusíme) zavřít oči.
Postupně soustředíme pozornost na uvolněné dýchání a představy barev v pořadí červená – oranžová – žlutá – zelená – modrá – fialková – fialová. V okamžiku kdy se nám podaří navodit stav alfa vejdeme do meditační zahrady, kterou si každý vytvoří podle svých představ-může to být opravdové místo, které máme rádi nebo i nějaké, které si vytvoříme jen ve vlastní mysli. Tento postup pro sestup do niterných hladin a meditační zahrady platí obecně i pro jiné meditace.
Následuje prosba směrem k vnitřnímu dítěti, aby přišlo za námi do meditační zahrady. Vnímat ho můžeme každý naprosto jinak, někdo ho vidí přicházet, před jiným se pomalu vynoří jako z mlhy…Můžeme hned vnímat jestli je smutné, veselé, zlobí se…Nyní Je třeba se ho zeptat co by s námi chtělo prožít a dát mu najevo, že vše je zde povoleno. Pak spolu v téhle virtuální realitě prožijeme to, co si naše vnitřní dítě přeje ať je to cokoliv: jízda na kolotoči, nákupy v hračkárně, mazlení….Sytíme tím totiž své nenaplněné potřeby z dětství.
Nakonec se se svým vnitřním dítětem rozloučíme a domluvíme se kdy se uvidíme příště. Meditace můžeme opakovat tak dlouho, dokud budeme mít potřebu.
Z niterných hladin vystoupíme podobně jako jsme vstupovali,jen pořadí barev bude opačné.
Tohle je cesta jak svépomocí odhalit a uzdravit určité bolesti pro ty, kteří pracují rádi sami na sobě nebo zrovna nemohou využít služeb odborníka – terapeuta.
V meditační zahradě se dá ale dělat spousta dalších věcí – potkat se se svým vyšším já, se svými blízkými i těmi co už nejsou mezi námi – tyhle možnosti jsou prakticky neomezené a záleží na každém jak je dokáže využít.
Přeji vám hodně úspěchů v práci na poznání vlastního nitra a jeho uzdravování.
Nemoc jako informace a ukazatel směru
Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech…a nemoc že si nevybírá. Pokud se ale na nemoc umíme podívat ze správného úhlu, začneme tušit, že vše je jinak…Proč zrovna já mám nemocné oči a soused chodí o berlích, proč v naší rodině mají všichni zdravotní problémy podobného rázu?
Na tyhle otázky má klasická medicína vždycky nějakou moudře se tvářící odpověď, mnohdy podanou tak, aby jí laik vůbec nerozuměl a ve snaze nevypadat jako hlupák se raději dál nevyptával…
Pro mnohé, převážně duchovněji zaměřené lidi, už jsou tyhle odpovědi neuspokojivé, protože vědí nebo minimálně tuší, že nemoci nám mají sdělit nějaké poselství, mají nám ukazovat směr, kterým se máme dát, abychom se uzdravili a do budoucna si uchovali zdraví. Nejdůležitější je správně pochopit tohle poselství a realizovat tolik žádoucí změny.
Naše tělo, podvědomí i duše k nám vysílají signály, že je něco špatně, někde vznikla nerovnováha, ať už je to o jednostranném přetěžování pohybového aparátu, přijímání spousty cizorodých látek v potravě, nevyváženosti stravy, spoustě chemie v našem životním prostředí a v neposlední řadě i obrovské zátěži na psychiku, když je často náročné udržet si práci, finanční zabezpečení a nepodléhat obrovským psychickým tlakům ze všech stran…
Podle toho, kde se naše nemoc projevuje lze určit, kde pravděpodobně děláme chybu a kde je klíč k nápravě prací na sobě.
Oči a uši:
Nemoci očí a uší se projevují u těch,kteří nechtějí něco vidět a slyšet.Brýle na dálku obvykle nosí ti,kteří nechtějí nebo nemohou vidět svou životní perspektivu a nebo už odmala cítí,že se po nich bude chtít něco o čem si myslí,že je nad jejich síly…Brýle na čtení ukazují na to,že člověk nechce vidět něco ve svém okolí,v práci,v rodině…
Pohybový aparát:
Pohybový aparát nám slouží k pohybu a veškeré problémy v této oblasti symbolizují problémy na naší vnitřní cestě. Páteř je hlavní osou našeho těla a problémy krční páteře ukazují na strach se svobodně rozhlédnout po jiných možnostech, názorech a postojích. Hrudní páteř-problémy s dáváním a přijímáním lásky. Bederní páteř-přetížení a problémy v oblasti sexuálního života
Kyčle nám umožňují vykročit určitým směrem a jejich bolesti nám sdělují, že je třeba nebát se a vykročit směrem, který si přeje naše duše.
Kolena a problémy s nimi upozorňují na to, že naše ego je příliš silné, jsme tvrdohlaví a chybí nám pokora.
Problémy s kotníky svědčí o nejisté základně našeho života a jeho nerovnováze, ploché nohy pak nám sdělují, že náš životní postoj nás bolí.
Paže-pokud nás bolí nesou informaci, že děláme cosi co dělat nemáme nebo děláme příliš a možná něco, co není v souladu s plánem naší duše…Ruka a její onemocnění-příliš lpíme např. na majetku, vztahu, názoru a podobně.
Vnitřní orgány:
Žaludek odpovídá za trávení, vředy žaludku nesou informaci, že jsme v dlouhodobém stresu a napětí, špatné trávení je zas o tom, že něco nemůžeme strávit na duchovní rovině.
Tenké střevo a jeho potíže symbolizují neschopnost uvolnit se a přijímat život jaký je.Dochází pak např.ke špatnému vstřebávání živin.
Tlusté střevo je o lpění a neschopnosti vzdát se starého a opotřebovaného a může jít i jen o myšlenky na něco co se stalo a neschopnost odpuštění.
Játra jsou v těle zdrojem energie a vypovídají o tom jak proudí energie v oblasti citové a komunikační.
Žlučník je ukazatelem naší zloby a potlačená zloba se v dlouhodobém horizontu projevuje jako kameny, v lehčím případě zánět.
Slinivka ukazuje na schopnost užívat si sladkosti života a dopřát ji i druhým.
Ledviny vypovídají o partnerství a to nejen mezi mužem a ženou, ale i v rodině např.mezi sourozenci nebo rodiči a dětmi.
Slezina a zhoršení jejího stavu hovoří o snížené schopnosti bránit se, neboť je hlavní složkou našeho imunitního systému.
Močový měchýř podobně jako tlusté střevo je odpovědný za vylučování odpadu z těla. Bolesti při močení znamenají, že nás bolí zbavovat se nepotřebného, naopak problémy s únikem moči ukazují na to, že z nás nekontrolovaně odcházejí negace a zamořují naše okolí i vztahy.
Zbytnění prostaty je důsledkem celospolečenského nadhodnocování sexuální výkonnosti a křečovitých snah o její udržení.
Dýchací soustava:
Její stav vypovídá o našem pocitu svobody.
Rýma je mentálním pláčem-ať už je krátkodobá nebo dlouhodobá.
Krk symbolizuje schopnost svobodně se vyjádřit a pak angína je náznakem, že máme trápení, které si nedovolíme, v horším případě nemáme komu sdělit.
Velký pocit nesvobody se projeví podle stupně intenzity jako zánět průdušek, zápal plic,astma nebo rakovina plic.
Kůže:
Největší orgán našeho těla, který tvoří bariéru mezi vnějším a vnitřním prostředím. Pokud někdo vůči nám překračuje tyhle hranice, projeví se to např.podrážděním, svěděním, vyrážkou nebo i atopickým ekzémem.
Zadržovaná zloba vychází přes kůži ven v podobě uhrů, vřídků a zánětů.
Hlava:
Bolesti hlavy vznikají dlouhodobým přetěžováním a snahou mít věci pod kontrolou, bojem mezi intuicí a logikou. Migrény bývají často spojeny s nadměrnou kontrolou v oblasti sexuality.
Alergie:
Projevy alergie vyjadřují nesoulad s prostředím a životní náplní dotyčného. Nejčastější příčinou je vlastní rodina /ale nejen ta,např.i škola, práce, apod./, poměry a vztahy v ní a celková atmosféra. Pokud dotyčný zjistí,že není v jeho silách se z těchto vlivů vymanit, zvolí tzv. zástupného nepřítele /pyl,prach/, se kterým potom bojuje.
Gynekologické problémy:
Jde o nepřijetí některého nebo všech principů ženství /partnerka,matka,milenka,hospodyně/. Velkou roli zde hraje rodina a její názory na sexualitu a roli ženy ve společnosti. Dochází tu k mnohdy nevědomému naprogramování ženy.
Poševní záněty a výtoky-podvědomý negativní postoj k sexualitě, vidění sexu jako něčeho nečistého.
Problémy děložního čípku-podvědomý odpor k sexu způsobuje jeho dráždění a posléze zánět.
Cysty na vaječníku-nechuť nebo strach přijmout roli matky.
Myom-nenaplněná touha po dítěti
Rakovina prsu-souvisí s nadhodnocováním velikosti a tvaru ženských prsou v dnešní společnosti, vypovídá mimo jiné i o obavách,že žena neodpovídá očekávaným parametrům nebo jim časem nebude vyhovovat.
Doufám, že Vám přečtení tohoto článku vneslo alespoň trochu světla do oblasti pochopení sebe sama, svých bolavých míst a nedostatků. Inspirací a impulsem k jeho sepsání mi byla přednáška p. Petra Velechovského a jeho kniha Učebnice života. Všichni jsme na cestě a učíme se chápat život s jeho souvislostmi, vzestupy a pády.
Přeji vám na této cestě hodně šťastných kroků.
Autorka článku: Vaše Scarlet
